Jak to bylo s andílky......

  Jak  to bylo s andílky.

Takový nápad je tak trošku muška zlatá v jednu chvilku se narodí, ale taky může být
mrknutím oka pryč.


Někdy si jen tak něco čmárám na papír a od loňského léta po kurzech skicování si čmárám opravdu ráda, nebo na mě jukne nápad z Pinterestu či fotobanky.
        A potom si začínám  stavět domeček z karet, během chvilky se může zbortit a začíná všechno od začátku a programování, takový domeček z karet trošku je. To co vidím na obrazovce monitoru ještě neznamená, že se ve stroji pěkně vyšije.


Na několika fotkách Vám ukážu jak to bylo s andělskou aplikací. Ráda kombinuju ozdobné stehy a našívání látky a pokusů je nespočet, než se doberu k výsledku se kterým jsem spokojená. Ještě to, ale neznamená, že co se mi líbí večer, bude se líbit i ráno. Většinou ten odstup  přináší ještě další nápad.

První obrázek a první pokus naprogramované výšivky a hned je jasný, že tohle není úplně to pravé.
V druhém pokusu jsem si látku našila jinak. Mám ty našívané obdélníčky ráda, dobře se aplikují i odstřihávají a
jednoduchost  toho celého je užasná. Takhle se mi to stejně moc nelíbí, takže  znovu a jinak…… Následuje ještě několik pokusů, kdy ladím detaily, přidávám ubírám, posouvám čáry, barvy.

 

Jak se taková výšivka kousek po kousku pod jehlou rodí se můžete podívat v malém časosběrném videu.

ANDĚLÉ

A pak přichází chvíle kdy je od všeho tak akorát, už nic nechybí ani nepřebývá.....Přidala jsem si i ruční výšivku v podobě několika Francouzkých uzlíků.

A pak už je radost střihnout do látek  a ušít s aplůikací obal na knihu nebo taštičku.....

          

                                                               

Když stroje malují....

Malování a klikání v programu  je báječná a napínavá práce, kdo by si pomyslel, že následná vizualizace v programu ještě neznamená, že je vyhráno.

A přichází ke slovu vyšívací mazlíček. Musím říct, že jsem si svůj vyšívací park obohatila o nového pomocníka a co tedy opravdu musím ocenit, je odstřih nitě mezi přejezdy.

Do nedávna jsem nitky musela po vyšití ručně odstřihávat a  byla to docela příšerná práce.

Ráda se dívám jak stroj, steh po stehu maluje obrázek, který jsem si vymyslela a naprogramovala a začala jsem točit časosběry,

abych se s Vámi o tuhle užasnou podívanou mohla podělit.  

A úplnou náhodou jsem ve svém synovi Honzovi objevila talent pro editování videí, to co nakonec vidíte je jeho práce.....